Výroba vlastní dýmky 1

Výroba vlastní dýmky nemusí být zas až tak složitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ne, že by to bylo jednoduché, ale při troše zručnosti a hlavně chuti se to zvládnout dá. Já jsem si to zkusit potřeboval. Dnešní doba je fajn v tom, že se lidé podělí o své výrobky a postupy a dá se hledat inspirace. Taky jsem hledal a našel rady, jak se k tomu postavit a jak začít. Dýmka se dá vyrábět mnoha způsoby a mnohdy tam, kde jeden začíná, druhý končí. Je to dané i tím, jaké strojní vybavení daný člověk má. 

Já jsem začínal s ruční vrtačkou, úhlovou bruskou a přímočarou pilou. Dílnou se stal prostor pod pergolou. K radosti mé manželky. No ale brzo jsem zjistil, že jestli si tu práci chci víc užít, pak to bude chtít trochu se dovybavit a hlavně změnit místo. Takže jsem si přebudoval starou stavební buňku na pidi dílnu, nakoupil pár mini hobby stojů a můžu začít. Ale už tak málo stačilo, abych změnil původní postup výroby. 

Takže jde se na to:

1. Příprava přířezu:

   Začal jsem dělat dýmky s tuzemských dřev. Sice jsem přečetl a nechal se poučit, co je nejlepší, ale tak jsem si říkal .. japa se to asi dělalo dřív. Ony jsou ta naše dřeva krásná a k bafání poslouží výborně. Akorát nám bude v zimě víc zima, protože častým úlovkem je pěkné poleno do kamen. Takže poleno vezmu, je-li větší, tak si řetězovou pilou trochu upravím velikost a pak si ho oříznu na stolní kotoučové pile (první stroj), případně na stolní pásové pile. To si asi každý umí představit. Je dobré, když je výsledný tvar pravidelný, lépe se všechno (měří , kreslí, vrtá atd). Pro účely tohoto postupu jsem vybral břízu, protože má zajímavou kresbu a v dřívějších dobách se na dýmky a fajky hojně používala.
   ...
   

2. Nakresnení os a základního tvaru

   Podle tvaru přířezu, který by neměl mít viditelné vady, si rozvrhnu, jak chci dýmku umístit a jaký tvar bude mít. Protože nedělám dýmku na zakázku a nemusím držet požadovaný tvar, nakreslím si jenom hrubý obrys a pak nechám dýmku, aby se tvořila sama. Je to trochu alibismus, protože když mi něco ujede, můžu to opravit a pak říct, že tak jsem to chtěl :). Ostatní viz obrázky. Označím si, jak hluboký budu vrtat kanálek a kotlík.
   ...
     
   
   

3. Vrtání kanálku

   Tady přichází ke slovu stojanová vrtačka a pozor s laserovým křížem a měřením hloubky vrtání. To mám fakt rád, protože mi pomáhá s tím základním. Trefit se. Při ručním vrtání to nebylo snadné. I takto je potřeba dávat velký pozor a ne vždycky se to povede. Přířez si upnu do svěráku, střed kříže na střed kanálku a laserovou linku si promítnu po boční ose, aby osa vrtání šla na požadované místo dle uvažované hloubky kotlíku. Přitisknu vrták na dřevo, vynuluju měření a vrtám. V tomto případě 56mm. Používám vrták průměru 3mm. Je dobré pořídit si prodlouženou verzi, protože standardní je někdy krátká. Delší kanálky vrtám průměrem 4mm. 
   ...
     
   
   

4. Usazení náustku

   Po vyvrtání kanálku nechám přířez upnutý a nejprve nasadím sukovník, kterým zarovnám dosedací plochu pro náustek a poté vrtám vlastní otvor. Pro náustky osazené čepem pro filtr 9mm (k mání zde) volím průměr 10,2 mm, který zaručuje, že náustek dobře drží a přitom jde celkem dobře nasadit (ze začátku trochu tíž, ale ochodí se). Pokud bude osazen náustek menšího vnějšího průměru (bude tedy tenčí stěna krčku dýmky) pak není špatné cca 4-5mm rozšířit na 10,5 mm, aby v kraji nebylo velké napětí a nedošlo k prasknutí . Opět tedy snuluju měření a vrtám 19mm do hloubky. Pokud plánuju použít ozdobný kroužek na čep, stačí vrtat méně (viz obrázek). 
   ...
    
   
   

5. Vrtání kotlíku

   Dalším krokem je vrtání kotlíku. Teď je potřeba přesnost, aby se nám středy obou vrtání setkaly v jednom bodě a osa kanálku ústila do nejspodnějšího středu kotlíku. Tady se znovu hodí laser. Střed kříže zaměřím na střed budoucího otvoru a do jedné jeho linie zarovnám osu kanálku. Pomůžu si tak, že do kanálku vložím špejli, nebo ještě lépe kovovou kulatinku, která je rovnější (špejle je někdy křivá) a po ní si pustím laserový paprsek. Tak mám jistotu, že by se osy měly setkat. Pro vrtání kotlíku používám standardní vrták do železa a dřeva. Původně jsem zkoušel plochý vrták  vybroušený do tvaru kužele se zaobleným hrotem, ale výsledek nebyl dobrý (nepřesné / nesymetrické broušení vrtáku), tak jsem přešel na klasický vrták a samozřejmě otestoval funkčnost takového vrtání. Protože jsem shledal, že funguje dobře, dělám to zatím takto. Průměr 20 mm maximálně. Někdy volím menší 18 mm nebo dokonce i 16 mm. Takže po ustavení a upnutí přířezu vynuluju měření a vrtám. Pro vrtání mám v kanálku špejli, kterou ke konci jednou rukou držím. Když se blížím k požadované hloubce, vrtám opravdu zlehka, dokud na špejli neucítím záběr vrtáku. Tak poznám, že je to ono. Výsledek vrtání je na obrázku. Tímto se z přířezu dřeva stala funkční dýmka. 
   ...
     
   
   

6. Vyříznutí hrubého tvaru

   Dýmky je sice funkční, ale ještě chceme, aby byla pěkná. Tak nejprve odříznu nahrubo přebytečné dřevo, aby se toho nemuselo brousit tolik. Ale zase opatrně, abych neodřízl, co bych mohl potřebovat, takže vždy s dostatečnou rezervou. Odříznu pak i vnější rohy podle nakresleného maximálního rozměru plánovaného tvaru.
   ...
    
   
   

7. Broušení

   Na vlastní broušení jsem si udělal stojan na starou dvou kotoučovou stolní brusku, ze které jsem odmontoval kryty a brusné kotouče. Nechal jsem si udělat redukce na uchycení rotační rašple s jehličkami z tvrdokovu (určená pro úhlovou brusku) na jednu stranu a vrtačkové sklíčidlo na druhou stranu. Dříve jsem používal úhlovou brusku uchycenou do svěráku a elektrickou vrtačku upevněnou na pracovní stůl. Toto řešení je krásně tiché a navíc můžu přecházet z jedné strany na druhou bez neustálého zapínání a vypínaní nástrojů. Tento typ rašple je fajn, protože výborně ubírá, nezanáší se a netupí se. Do vrtačkového sklíčidla pak dávám unašeče a smirkové výseky na suchý zip. Ale měním celé unašeče, na kterých mám různé hrubosti smirků. Unašeče jsou různé, některé s molitanem, aby lépe kopírovaly tvar. No a také samozřejmě brousím v ruce a to vším možným. Používám také stopkovou frézku s ohebným hřídelem, kam upínám jehličkové rašpličky na různá místa hůře přístupná, nebo na jemnější doladění tvaru a tak. S tím si člověk prostě musí pohrát. Výsledek je na obrázku. Pak je ještě potřeba dopasovat náustek.
   ...
     
   
   
    
   
   
   

8. Broušení krčku a spasování s náustkem

   Náustek nasadím kam patří, obkreslím si jeho průměr. Je dobré si ho rovnou označit, která strana je horní, protože nemusí být úplně symetrický. Nejdřív zabrousím krček blíže k náustku podle obkreslené čáry s malou rezervou. Pak náustek znovu nasadím a dobrušuju k němu. Je to celkem piplačka. Je potřeba používat jemné smirky, protože hrubší rýhy by už nemusely jít vybrousit. Také hrozí, že si škrtnu o náustek a na něm je vidět hnedle všechno. Nakonec jemným smirkem brousím i přes náustek, aby na sebe oba průměry dobře navazovaly. Dobře funguje i upnutí do svěráku a použití proužku smirkového plátna ohnutého kolem krčku. Pokud náustek dobře nedosedá k čelu krčku, je třeba i toto doladit. Nejlépe se asi povede kovovým pilníkem na železo. 
   
   

9. Leštění

   Je-li dýmka obroušená, ještě ji v ruce brousím jemnými smirky. Pak ji přejedu na leštícím kotouči z netkané textilie. Nejprve na hrubším. Někdy se ukážou nedokonalosti a musím se vrátit k broušení. Pokud je to už OK, pak přeleštím jemnějším kotoučem. Také používám látkové kotouče s leštící pastou, ty ale upínám pořád do elektrické ruční vrtačky připevněné na ponk. Má totiž vyšší otáčky. Samozřejmě leštím i náustek.
   ...
   
   
   

10. Dokončení a voskování

    Dýmka je kompletně hotová, zbývá ji povrchově upravit a navoskovat. Tuto dýmku jsem pouze lehce naolejoval ricínovým olejem a nechám ji nějaký čas vyschnout. Většinou alespoň 14 dní, dýmka je pak na povrchu úplně suchá. Nakonec dýmku ještě přeleštím a pak  navoskuju. Používám karnaubský vosk. Oblíbil jsem si poměr 3/1 se včelím voskem. Lépe se s ním pracuje. Dýmku je samozřejmě možno mořit, lakovat, gravírovat, opalovat prostě všelijak dolaďovat. Taky je možno v této fázi dýmku zničit. Přece jenom celá výroba této jedné dýmky zabrala něco přes dvě hodiny (nepočítám přípravu přířezu), a ta kresba dřeva je tak krásná, že ji nechám tak jak je. Jen ji za nějaký čas navoskuju. A abych nezapomněl, kotlík je možno vytřít zakuřovací pastou, nebo opatrně zakuřovat.
    ...
     
    
    

11. Závěr

    A to je zatím všechno. Až bude dýmka navoskovaná, tak ji ještě vyfotím a přidám sem fotku hotového výrobku. Tak snad bude tohle povídání někomu inspirací a další nadšenec se pustí do výroby své vlastní dýmky. Protože proč ne. 

(Rostlan)

Dovětek:
Jak bylo slíbeno výše, konečná verze dýmky na obrázku pro změnu níže. A protože jsem dýmku vzal do ruky později, nežli jsem zamýšlel, dostal jsem chuť ji trochu zeštíhlit, tak jsem ji pro jistotu celou přebrousil, pak osadil zlatý zapuštěný kroužek a navoskoval KV voskem (směs karnaubského a včelího vosku 3:1). Fajku umístím i na eshop a najdete ji zde.

Můj dojem z této dýmky a způsob použití - vzhledově se mi výsledná kresba dřeva velice líbí a po přebroušení se zjemnila a myslím, že jí to takto sluší víc. Není vytřená zakuřovací pastou a to nechávám na vůli případného uživatele, zda pastu použije, nebo dýmku lehce zakouří. Nemám ještě dlouhodobě odzkoušenu odolnost březové dýmky při pravidelném použití, proto bych spíše doporučil používat ji méně a nechat ji déle odpočnout. Stejně tak ji nedokuřovat "úplně na krev", ale nechat ji vyhasnout kousek dřív, čímž se jistě zvýší životnost dna kotlíku a vyústění kanálku. Ozdobný kroužek je možné sundat nebo nahradit jinou barvou (proto je lehce zapuštěný) a změnit tak vzhled dýmky.

Tak nechť budoucímu majiteli dobře slouží a těší jeho chuť i oko. :)